Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z každého dne Brutal Assaultu tady máme nahrubo opracovanou pekelnou šestku dojmů, které se zaryly!
AMON AMARTH – za to, že na scénu přivezli celý pohádkový les. Za draky, kteří kštili pekelnou síru. Za ohně. Za fans, kteří se svým řvaním téměř přiblížili šílenství při BRING ME THE HORIZON.
FLESHGOD APOCALYPSE – za maškarní rej, který nebyl hloupý. Za to, že serou na klávesy a na scéně maj starej dobrej klavír. Za to, že některé členy kapely patřičně maskují.
DEVIN TOWNSEND – za civilní vystupování. Za uvolněný a pohodový koncert. Za jeho černou magii, při které lidi dělají přesně to, co jim řekne. Má ten nadčlověk snad smlouvu s Ďáblem?
MANES – za psychedelickou atmosféru. Za to, že dokázali pohltit. Za to, že člověk nemusel fetovat ani cvičit jógu, aby při jejich setu levitoval. Za zatím nejlepší sound na trochu zvukově haprující „malé scéně“.
CRIPPER – za poctivý thrash metal s nefalšovanou kovovou amazonkou. Za nejpříjemnější překvapení dne.
Stánek s těstovinami a Kafé Kafka – za výtečné gnocchi s houbovou omáčkou. Kafé Kafka za ledovou kávu a veganské koláčky.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
