Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z každého dne Brutal Assaultu tady máme nahrubo opracovanou pekelnou šestku dojmů, které se zaryly!
AMON AMARTH – za to, že na scénu přivezli celý pohádkový les. Za draky, kteří kštili pekelnou síru. Za ohně. Za fans, kteří se svým řvaním téměř přiblížili šílenství při BRING ME THE HORIZON.
FLESHGOD APOCALYPSE – za maškarní rej, který nebyl hloupý. Za to, že serou na klávesy a na scéně maj starej dobrej klavír. Za to, že některé členy kapely patřičně maskují.
DEVIN TOWNSEND – za civilní vystupování. Za uvolněný a pohodový koncert. Za jeho černou magii, při které lidi dělají přesně to, co jim řekne. Má ten nadčlověk snad smlouvu s Ďáblem?
MANES – za psychedelickou atmosféru. Za to, že dokázali pohltit. Za to, že člověk nemusel fetovat ani cvičit jógu, aby při jejich setu levitoval. Za zatím nejlepší sound na trochu zvukově haprující „malé scéně“.
CRIPPER – za poctivý thrash metal s nefalšovanou kovovou amazonkou. Za nejpříjemnější překvapení dne.
Stánek s těstovinami a Kafé Kafka – za výtečné gnocchi s houbovou omáčkou. Kafé Kafka za ledovou kávu a veganské koláčky.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
